Lov -1. část

26. května 2013 v 17:51 | cernypegas |  Lov
Dech. Dech. Lov. Vášeň. Cítila jsem jeho pach. Dráždil mě v nose a přiváděl mou mysl k šílenství. Má kořist voněla jako sušené brusinky a kakao. A strach. Strach zpočátku voněl jako limetka, ale potom zesládl jako vůně šeříku a horké mléčné čokolády. Tlapy dotýkající se země - zlehka, pružně, trysk podobající se letu. Neuteče jí. Její zasvěcení. Přijetí. Dnes přinese kořist ke stolu ona.


Zaslechla zvuk. Kořist daleko před ní byla pomalá a nemotorná. Prodírala se hustým lesem, jako třínohý kůň. Zatímco ona - šíp. Bušící srdce to její - to jeho. Odraz, skok, let přes padlý strom, jeho záda. Chuť jeho vůně, chuť jeho strachu, vybuchující jí v nozdrách. Sliny kapající jí z tlamy. Hluboké hrdelní vrčení, odraz sotva přišel doskok. Zuby nořící se do masa. Opojná chuť krve. Jeho zaúpění.


Spadli na zem a překulili se. Zůstal pod ní, jeho dlouhé vlasy měla v očích, lechtali jí v nose a barvili se jeho krví. Snažil se bojovat, ale byl pouhým člověkem. Sevřela stisk čelistí, až zapraštěla kost. Zaječel do tmy okolního lesa, ale nevolal o pomoc. Věděl, že tady nikdo není. Že není nikdo, kdo by mu přišel na pomoc.


Překulili se na bok a pak jí uhodil kamenem, velkým, jako cihla do hlavy. Zakňučela a na okamžik jí téměř omráčil. Vytrhl se z jejího sevření, třebaže za svou svobodu jí musel zanechat v zubech kus vlastního masa. Na roztřesených nohou zacouval ke keři. Utíkat nemohl a s tou krvácející ránou, by stejně daleko nedoběhl. Vyskočila na nohy a její žluté oči byli to jediné, co ve tmě viděl, třebaže svítil úplněk. Její černá srst jí poskytovala dokonalé maskování. Zavrčela.

Díval se na ní, na pokraji smrti jí sledoval. Ale neviděla v jeho očích nic jiného než strach a zaujetí. Zhluboka se nadechla. Byl vyděšený, ale neviděl v ní monstrum - zrůdu. To bylo poprvé. Sklonila hlavu nabok a povolila pysky. Byl docela pěkný…

Pak ale vzal do ruky kus větve.

Okamžitě zaujala útočný postoj a vycenila tesáky. Dneska bude pít jeho krev.

Napřáhl se a větev hodil kamsi za ní. "Aport!" Přikázal vyděšeně.

To si snad dělá legraci ne?

"Ospravedlňujem sa. Len ma už nehryz. Prosím." Zapotácel se ze ztráty krve.

Jeden z nás špatně vyhodnotil situaci, která zde panovala, já to ovšem nebyla. Třeba mu z toho šoku přeskočilo. Já byla na lovu, on byl moje kořist a on se mi omlouvá? No vážně. Kde nechal zdravý rozum? Skočila jsem a srazila do křoví. Měla jsem svůj obličej kousek od jeho. Koukal na mě modrošedýma kukadlama. Touha po lovu mě opustila. Vlčí část ustoupila té lidské.

Do prkenný vohrady! Byl úplněk, vlčí část mě měla ovládat až do jeho konce. Nyní toto pravidlo nepravidlovalo. Co teď s ním? To bude průser, to bude průser, jak vrata. Nepřijmou mě, vyženou nebo v nejhorším zabijí. Tohoto hezounka vybral sám alfa. Tak co? Buď ho zabiju a přinesu kořist a stanu se družkou toho despoty Serváce, nebo ho nechám žít a tram ta-ra dá, zvolím útěk. A budu mít na krku štěně.

Odtáhla jsem hlavu, aby mu mé sliny nekapali do očí. Představa, že bych se spářila s alfou, tyranským a naprosto bez svědomí, mě děsila již před tím. Mladík pode mnou vycítil mé zaváhání a přejel mi rukou po srsti na krku. Má reakce na sebe nenechala dlouho čekat a já ho kousla do ruky. Vykřikl a pokusil se mě ze sebe shodit.

Naježila jsem se a scvakla zuby těsně před jeho hrdlem. Okamžitě se přestal bouřit a já začala lízat jeho ránu na rameni. Po několika minutách se zatáhla novou růžovou kůží, ačkoli maso a zlomená kost se budou léčit déle. Dělil svou pozornost mezi mou tlamu a své rameno.

"Ach, sakra. Ako zaplatím, za to, že som sa tak pekne zahojil?"

Abych odpověděla na jeho dotaz, znova jsem ho kousla do ruky. Vyjekl a vytřeštěně na mě zíral. Očima jsem ho navedla zpět k ráně. Přestávala krvácet a rychle se hojila. Změny v jeho těle již započali. Při úplňku to jde vždycky rychleji.

Teď ale nebyl čas na rozhovor. Museli jsme utéct.

A já musím vymyslet, jak udržím toho nabušenýho svalovce, až se jeho vlčí část zrodí a bude běsnit vzteky a z touhy po lovu a krvi.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama