Znamení keltů-1. část

24. května 2013 v 14:48 | cernypegas |  Znamení keltů
Sotva jsem dosedla na židli, už jsem z ní téměř vyskakovala. Proč proboha, musíme hnít v týhle díře šest hodin? Hned první školní den? Rozdám rozvrhy, pár těch jejich papíru, které slouží jen pro jejich dobrý pocit a sbohem, no ne? Jako by mě zajímaly ty prázdný plky ředitele. Nebo školní řád, sepsaný k tomu, aby jej stejně každý ignoroval. Varování, která byla předem odsouzená k zániku.

To stačí, to stačí… Opakovalo se mi v hlavě a koukala jsem oknem ven na podzimní prosluněný den. Třídní vedla svůj monolog a já byla skutečně jediná, kdo ji neposlouchal. Světe, div se. Oni dávali pozor! Jako každej začátek školního roku. Neuplyne ani tejden a budou jí mít na háku.

Dveře se rozletěli až třísky o stěnu. Ozvala se rána a pak dovnitř vpadla blonďatá střapatá hlava, až po ní ten zbytek. Málem jsem vyprskla smíchy. To ne! Ten ohoz! Hraje si snad na padlýho anděla? A co ty sluneční brýle na očích? Rozdrbané černé kalhoty, pásek se sponou, kterou nejspíš ukrad nějkýmu kovbojovi a triko - bylo to triko, nebo nějakej roztrhanej hadr? No, já těžko můžu soudit, že ano. Mé oblečení taky není právě všední. Ale ta spona - proboha!

"Oh. Do hája!" Chmátl po klice u dveří a tím je znovu poslal ke zdi. Třísk! "Ospravedlňujem sa. Narýchlo ma preložili do tejto triedy." Oznámil hihňajícím se dívkám, zvědavým chlapcům i učitelce, nabývající vzhled rozzuřené harpyje. Mrkl k děvčatům, zářivě se na ně usmál, přešel uličku mezi stoly a podal učitelce kus papíru.

Ta ho afektovaně vzala mezi dvěma prsy za růžek a zhnuseně na něj hleděla. "A toto jste právě vytáhl odkud?" Zeptala se. Jestli si však myslela, že ho tím vyvede z míry, nebo ho přiměje se stydět, byla na velkém omylu.

"Na to isté som sa pýtal aj toho obrieho chlapa čo mi ho dal." Zareagoval okamžitě a sebevědomě jí oplácel pohled.

"To je náš ředitel!" Sjela ho. Přečetla si to a pak ho upustila na svůj stůl. "Běžte si někam sednout. Mirku."

"Miro!" Zavrčel. "Vždycky Miro."

"Jste v mé třídě Mirku! A teď, sednout!" Vyštěkla. A ty brýle - sundat! Nejsi u moře."

Mladík vypadal, že jí snad uškrtí na místě. Sundal brýle, dal je na triko, takže mu ho trochu stáhli a obnažili kus jeho hrudi. Třídou se nesla vlna smyslného žáru. Harpyje vypadala, že snad pukne. Ano, jen ji dál provokuj, ty blbečku a nechá nás tady hnít o tři hodiny déle!

Vzal to uličkou k volnému místu vedle mě. Och, to ne! Neopovažuj si sem sednout! Slyšíš! Vystřel, vystřel, idiote! Ječela jsem na něj v mysli.

Prošel kolem mě a sedl si vedle Moniky Steelové. Vrána k vráně sedá. Budou si rozumět. Jsou ze stejného těsta. Monika mu ukázala své našpulené, lesklé, sladce vonící rtíky a zamávala na něj řasami. "Čau kočko." Mrkl na ní. To má tik, nebo co?

Snažila jsem se ho nevnímat, jen se soustředit na vteřinovou ručičku na hodinách nad tabulí. Ta mě vždy spolehlivě přivede to jakéhosi transu, ve kterém jsem schopná přetrpět několik hodin žvástů, popřípadě testů. Jenže jsem cítila jeho pohled v zádech a narůstal ve mně vztek. Otočila jsem se směrem k uličce a opřela se zády o stěnu za mnou. Co tak vejrá? Na co zíráš, co zíráš? Blbečku! Rezonovalo mi v hlavě a mé nasrání se každým okamžikem stupňovalo.

Pohledem sjel na můj krk. Zabodl pohled do pentagramu, kterej mi visel na kožený šňůrce a když si všiml amuletu Stromu života, zcepeněl a zabodl mi pohled do očí. Kurva! Čumí, jako nějakej podělanej inkvizitor! Možná bych si měla dávat pozor. Třeba má někde v lese postavenou studnu na čarodějnice. Věnovala jsem mu pohrdlivej úsměv, ale nejspíš jsem vypadala jako dravé zvíře, které mu co nevidět skočí po krku.

Monika si všimla mého výrazu i jeho pohledu. Naklonila k němu blonďatou hlavu a něco mu se smíchem pošeptala. Hodila při tom po mě významným pohledem, aby mi neuniklo, že předmětem konverzace jsem já. Vyser si voko, čůzo. Byla jsem na ní zvyklá už několik let. Chodila se mnou do základky a pak se za mnou, jako nějakej ohař táhla až sem.

Je pěkné vidět dvě blondýnky, že si rozumí.

Zadrnčel zvonek, učitelka se posadila za stůl a začala se přehrabovat v papírech. Třídou se rozjel živý hovor. Vstala jsem a chtěla se zdejchnout někam na chodbu. Pětačtyrycet minut v hledáčku zlatovlásek mi bohatě stačilo.

"Jsi střelenější, než kdy jindy Morrígan. Tím pohledem jsi chtěla vyvolat nějaké vúdú? Nějaké tvoje čáry máry?" Nedala si pokoj. Ona si prostě musí rejpnout.

"Nevím, co to slovo přesně znamená, ale nedivím se, že ty jo. Jsi jediná ježibaba široko daleko." Řekla jsem jí sladce a s mlasknutím prošla kolem ní.

"Ona nevyzerá, ako emo čarodejnice." Přidal se k ní Miro.

Sklonila jsem hlavu k rameni. "Ono se nic jiného od dvou blondýn ani čekat nedá. Víš, já alespoň nevypadám, jako bych si kolem hlavy omotala slámu. A pozor na zrcadlo na dně bazénu." Zamávala jsem jim a vyšla ze dveří.

"Proč zrcadlo na dně bazénu?" Slyšela jsem ještě Moniku, jak se ptá Mira. Když jí neodpověděl, začala žvatlat něco dalšího.

Blesky venku bouřili kolem. Světla venku bylo tak málo, až to vypadalo na pozdní večer.
Prošla jsem několikrát kolem jídelny, opsala kruh a zase se vrátila. Když v tom jsem uviděla střapatou blonďatou hlavu u ohořelé motorky. Stál tam i školník s hasicím přístrojem v ruce a několik dalších lidí.

Miro, s děsivou jistotou otočil hlavu a podíval se přímo na mě, skrze prosklenou stěnu. Nesmál se. Čelist mu pracovala, jako když Marfuša louská ořechy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Četl/a jsem ...

Líbí se mi 100% (8)
Nelíbí se mi 0% (0)

Komentáře

1 miro-smajda-stories miro-smajda-stories | Web | 25. května 2013 v 19:49 | Reagovat

:D Tak to je super povídka! :D hrozně chytlavě napsaná a čte se naprosto výborně! :)

Pokud máte zájem, mohli byste povídky vyvěsit i na blog o povídkách - miro-smajda-stories.blog.cz, tam shromažďujeme všechnu tvorbu od fans :)) chodí tam číst fanoušci, i když pravda, že to s komentama moc žhavé není, ale čtenost tam je, tak by o tom mohlo vědět více lidí :) Je to bezva, těšíme se na další díly :))

Kdyžtak se ozvěte na e-mail: miro-smajda-stories@email.cz :)

2 cernypegas cernypegas | 26. května 2013 v 18:15 | Reagovat

Děkuju za fajn názor ;) Zatím to vypadá, že čtenáře máme. S komentáři to nebude žhavé asi nikde :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama