Lov -2. část

1. června 2013 v 14:42 | cernypegas |  Lov
Klopýtal za mnou. Zpočátku se pořád na něco dotazoval, ale když jsem ho kousla do nohy, přestal mít přihlouplé dotazy. Zjevně mu nedošlo, že jako vlk si s ním moc nepopovídám. Hnala jsem ho lesem a poslouchala, jestli nás nikdo nesleduje. Brzy smečce dojde, že je něco v nepořádku a vydají se mne hledat. Místo toho jsem uslyšela zurčení potoka. Nikdy jsem ho neslyšela raději.

Skočila jsem do vody a zavrčela na blonďáka, když se mu nechtělo. Vedla jsem ho po proudu, dolů. Pokud nás budou stopovat, jakože budou, budou předpokládat, že vyrazíme hloub do lesa, kde se budeme chtít schovat. Poznají totiž pach jeho krve a budou vědět, že jsem ho přeměnila. Vědí, jak vypadá, sami ho unesli do lesa a pustili jej, aby se stal mou kořistí. Sama jsem netušila, jak ho udržím.

"Spomaľ, ja už nemôžem. Ani nemám štyri nohy a pokojne ma znova odhryzni. Je to pravda a za tú sa ospravedlňovať nebudem. Navyše ja sa sám neuniesol a nechcel laškovať s vlkolakom."

Vlk! Žádný vlkodlak, ale vlk, pitomče! Pomyslela jsem si. A laškovat budeš, to mi věř. Se smrtí i krví. Přemýšlela, jsem, jak to bude dál. Sexualita vlků, byla… No řekněme, tato stránka byla dost intenzivní a nenasytná. Odmítám se stát jeho osobní hračkou. Postarám se, aby neroztrhal hrdlo, všemu co mu přijde do cesty, ale jakmile se naučí ovládat, jde si po svých pacholek jeden! Zachránila jsem mu život, co by všechno nechtěl? Tedy, zatím to opravdu nechtěl, ale brzy budu mít problém udržet jeho juniora v kalhotách, kam patří.

Svalil se do vody, a když se vydrápal zpět na nohy, vypadal, jako blonďatý vodník. Kdyby byl ve vlčí srsti, drapla bych ho za kůži za krkem a prostě ho odnesla. Měla jsem chuť udělat to i když byl člověk, ale akorát bych ho potrhala a potřebovala jsem, aby byl pro další dny hodný - v rámci možností. A asi bych si ho nezískala, kdybych s ním zacházela jako s kusem masa. Roztřásl se zimou.

Hnala jsem ho dál, až do svítání, kdy jsem byla schopná se proměnit zpět. Chvěla jsem se a třásla ve vodě a mé kosti praskali, zkracovali se, zuby mi trnuli, jak se měnili na lidské. Chvíli jsem zůstala ležet ve vodě, abych se vzpamatovala. Proměna nebyla žádný med.

Vyskočila jsem na nohy a stáhla mu triko. "Díky ti." A oblékla si ho. Sahalo mi jen kousek pod zadek, ale alespoň zakrývalo to nejdůležitější. Nyní v šeru svítily moje nohy a jeho nahá hruď. Nebyl to žádný kulturista, ale přece jen se mu tam něco rýsovalo. Jako vlk. Bude krásný vlk. Dobře stavěný a v kondici. Což se mi přestalo líbit ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že o to, to s ním budu mít těžší. Moje oči ještě stále svítily jako slunečnice. Ale jak se bude stále více rozednívat, získají obvyklou lidskou, čokoládovou barvu se zelenými okraji.
"Mohla by si mi teraz vysvetliť čo sa sakra deje?"

"Nemel a pohni šunkou." Přikázala jsem mu a uslyšela zvuky lidského osídlení. Pokud jsem slyšela dobře, vypadalo to na malou vesnici. Vyšli jsme přímo na louku, která byla nad osamělým statkem. Vedla od něj cestička lemovaná poli, lesy a loukami. Pod ním, asi půldruhého kilometrů byla malá vesnička.

Kam se to u Satanového ucha dostali? Strčila sem do něj a nenechala ho vystoupit z koryta potoku, dokud jsme nebyli nejblíže statku, jak to ve vodě šlo. Zaklonila jsem hlavu a nadechla se jako drzé, neomalené zvíře. Pachy dobytka. Ovocných stromů, pylu květin, lesa a jednoho starého člověka. Ženy.
Dloubla sem ho do žeber. Zavrčel. Uj! To bude rychlé.

Došli jsme ke dveřím a zaklepali. "Tvař se mile a ztraceně!" Štěkla jsem po něm.

"Stratený som, to nemusím predstierať a milý som sa už narodil." Vystřihl úsměv hollywoodského herce.
Chvíli jsem na něj hleděla, jako bych spatřila marťana. To mám nejspíš z toho, jak mě vzal tím šutrem po palici. No, když myslí. Zaťukala jsem na dveře. Velice neomaleně a hlasitě. Slyšela jsem, jak si osoba uvnitř odkašlala a pak šoupání pantoflí. Zámek cvakl a dveře se pootevřely.

Starý vrásčitý obličej vykoukl mezírkou. Zakalené oči měli chvíli problém zaměřit cíl, ale když se tak stalo, zírala na nás ta babička jak na zjevení.

Chyběl nám jen třetí do trojice.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cernypegas cernypegas | 1. června 2013 v 14:47 | Reagovat

Dess našla tuhle fotečku a poslala mi jí s komentářem: "Miro a jeho fenka" :D prostě jsme jí tady musely dát, co na ní říkáte? Není dokonalá? ;)

2 Dess Dess | Web | 1. června 2013 v 14:52 | Reagovat

Ten pes ví co je dobré. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama