Znamení keltů -6. část

16. června 2013 v 12:49 | cernypegas |  Znamení keltů
Mašíruju školou a nadzvukovou rychlostí míjím okolní lidi. V hlavě mi víří myšlenky jedna přes druhou. Ráno jsem ze zeptala kamarádky Wiki co ví, ovšem Wikipedie věděla to co já, takže mi moc nepomohla. A ani kámoš Google nebyl moc vstřícný. Google plodil samý cancy. Začíná mi dávat smysl o čem to Miro pořád mlel. Bezděky se dotknu pentagramu na svém krku. Uchechtnu se, když si vzpomenu, jak Steelová letěla z postele.

Jéje! A Adeline! Jak se u bohyně dostala z klece? Teta mi ráno tvrdila, že jí nepouštěla. Takže pokud má teta nevymyslela nějaký ďábelský plán, o čemž pochybuju, muselo to být něco jiného, něco jiného… Vcházím do třídy a div se mnou nešvihne! Okamžitě zastavuju své vzletné kroky a zírám. Miro sedí u mého stolu a Monika na tváři mrzutý výraz. Aby taky ne. Cítím horko ve tvářích a procházím kolem její lavice. Když si mě všimne, přimhouří oči. Bohyně ochraňuj mě! Na Seelovou nezaberou ani temný síly.

"Potřebuješ něco, broučku?" Zahlaholím mile a snažím se, aby mi necukali koutky. Něco na něm způsobuje, že prostě musím před rozzuřeným býkem mávat červeným hadrem. Šťouchat spícího draka do oka, dráždit kobru bosou nohou - vyberte si. Kdesi v tom kousku sebe, ale vím, že HO potřebuju, aby mi pomohl pochopit co se to u Taranise stalo.

"Ja hovoril, že tajíš viac, než si ochotná prezradiť Morrigan. Dávaj na toho svojho vtáka pozor, ak nechceš, aby sa mu niečo stalo."

Krev v žilách mi zavřela, chtěla jsem mu vrazit pěstí a trochu mu ten hezounký vzhled poupravit. Jenže u umyvadla to "vybouchlo". Pípa upadla a chudák spolužák, který chtěl jen opláchnout houbu, schytal hlavní salvu plnou silou. Za to množství vody by se nemuseli stydět ani hasiči. Zatímco třída sledovala katastrofu a pár hrdinů spěchalo pomoct, Miro prošpikovával pohledem mě. Já zase koukala na vodní hladinu přitahována k ní nějakou primitivní silou. Cítila jsem jí. A cítila jsem také, jak mé modré oči jiskří, doslova se přelévají.

Voda. Energie se mnou prohnala a proud zesílil. Kdyby se to celý tlakem rozletělo, to by bylo skvělý. Bum! A bylo by. Rozjaření se přidalo k mé už tak divné náladě. Spolužáci začínali chápat, že to co se děje nezastaví. A nechápali co se to děje. Miro se přidal k odvážným, zatímco ostatní odstupovali, on natočil dlaň na proud a postupoval kupředu. Vodu zatlačoval zpět k trubce.

Zalapala jsem po dechu. Jako by mi na hrudi přistál buvol a každým okamžikem byl těžší. Naše pohledy se střetli v jeho očích oheň. Snažila jsem se ho přetlačit pohledem, energií, jenže já na rozdíl od něj nevěděla, co dělám. Taranisi! Zvolala jsem v duchu jméno keltského boha blesků. Obloha se zatáhla a na stromě na parkovišti přistála Adélka. Z nebe sjel blesk a uhodil do ní. Jako první reakce se ze mě dral nevěřícný výkřik, který pominul ve chvíli, kdy mnou projela energie - snad samotného blesku a Adélka naprosto v pořádku koukala oknem na nás.

Železo a umělá hmota povolily. Voda toho namyšleného frajírka slila od hlavy až k patě, rozmazala mu linky kolem očí a oblečení se mu přilepilo na tělo. Vítězně jsem se usmála, mrkla na něj a odešla z třídy, již vyprázdněné.

Supící školník cupital chodbou k nám, když mě někdo drapl za paži a táhl mě dál od skupiny. Otočila jsem se a očekávala Mira, ale místo toho jsem spatřila Steelovou, tvářící se jako andílek pomsty. "Myslela jsem, že jsi blázen Morrígan, ale jestli mi ještě jednou přijdeš do cesty, tak tě zničím, rozumíš.?"

Vykroutila jsem svou ruku z jejího sevření. Čím to, že všichni mluví v hádankách? "Jako vždy mě těší, že jsi mě oblažila svou pronikavou inteligencí Moniko, ale nemám tušení, o čem mluvíš, takže pokud se nepovažuješ za Rampelníka, tak zmiz!" Naznačila jsem jí rukama kšá!

"Včera jsem si mohla užít skvělou noc, kdyby ovšem můj protějšek nebyl tak moc zaměstnán tebou."

Aha! Má na mysli tu postelovou scénku. Takže potom, když zuřil, asi zmínil mé jméno. "Běž krást děti a dej mi svátek, Rampelníku."

"Nemám potuchy co to je, ale…" Začala Monika.
"… za prvé nevím co to je a za druhé mě to uráží!" Zapitvořila jsem ve chvíli kdy Miro řekl své:
"Zlý a dosť neodbytný škriatok."

Zaprskala jsem jako kočka. Kdy jsem se sakra dostala do táhle magorický trojky?! "Vypadáš jako temný vyslanec vodníka." Zhodnotila jsem jeho vzhled. "To se hodí, tady máš ďábelskýho vyslance na zemi. Přeji šťastný život a hodně gotických potomků." Teatrálně jsem se uklonila a chtěla odejít.

"Mirku! Rozpusťte tam tu vaší diskuzi a hněte s sebou!" Práskl hlas naší třídní jako bič. A on skutečně při jejích slovech s sebou škubl, jako by dostal ránu. Div, že se z něj hněvem nekouřilo.

Chtěla jsem odkráčet, jenže ta kráva mi podrazila nohu a já skončila přímo na něm. Zajíkla jsem se, když studená voda, pořád z něj kapajíc zmáčela i mé oblečení. Vypadala jsem jako bych se mu vrhla do náruče a zajíkala se omámeným štěstím.

"Takže nakoniec chceš spoznať dĺžku môjho penisu?" Zeptal se s širokým úsměvem ve tváři. Jen tenhle hejsek mohl přejít od vyhrožování k milému flirtu. Ať žijí schizofrenici!

"Já už přece měla tu možnost se pokochat." Oplatila jsem mu úsměv. Nejspíš z toho vyšla nemilá pohrdlivá grimasa. Otřela jsem se o něj boky. "A teda máš větší sebevědomí než ten špendlík." Poplácala jsem ho chlácholivě na hrudi a konečně odešla.

"Ešte zmeníš názor Morrigan, však uvidíš." Zvolal ze mnou s děsivým příslibem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Whitney Whitney | E-mail | Web | 16. června 2013 v 13:00 | Reagovat

wow, dokonalý píšeš skvěle, obdivuju, jak tě něco takového může napadnout :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama